Pud sebezáchovy je nejsilnějším lidským instinktem. To názorně prokázal i sovětský lékař Leonid Rogozov, který si doslova v polních podmínkách v Antarktidě vyoperoval sám slepé střevo.
Duben 1961. Sovětský svaz se raduje z vyslání prvního člověka do vesmíru, kterým se stal Jurij Gagarin. Střih. Odlehlá polární stanice Novolazarevskaja se také stala v dubnu 1961 dějištěm dramatu, v němž šlo o život, ale který nakonec dopadl šťastně. Mladý sovětský chirurg Leonid Rogozov se zúčastnil v letech 1960-1961 expedice v nehostinné Antarktidě. Kromě něho pobývalo na místě ještě 11 jeho kolegů. Byl jediným lékařem a ještě netušil, že to bude právě on, kdo bude posléze bojovat o život.
Akutní zánět slepého střeva. V Antarktidě
Dny na polární stanici šly rutinně za sebou, ale 29. duben 1961 byl přece jen jiný. Rogozov začal pociťovat celkovou slabost, nevolnost a hlavně prudké bolesti na pravé straně břicha. Nejprve tomu sovětský chirurg nepřikládal větší pozornost, nicméně bolesti začaly být stále silnější. Rogozov si zakrátko sám jako lékař stanovil diagnózu – akutní zánět slepého střeva.
Později k tomu jeho syn Vladislav řekl: „Můj otec byl chirurg, a tak neměl žádné problémy si určit diagnózu. Byl to stav, který už řešil mnohokrát, v civilizovaném světě se jedná o rutinní operaci. Jenže otec nebyl tenkrát v civilizovaném světě, ale uprostřed polární pustiny.“
Rogozovovi kolegové tak byli postaveni před vážný problém, jak zajistit lékaři rychlou pomoc. Transport mladého chirurga nepřipadal v úvahu kvůli sněhovým bouřím. Cesta z Ruska do Antarktidy trvala 36 dní po moři a loď se měla vrátit až za rok. Další lékař navíc na základně nebyl, který by mu poskytl nezbytnou péči. Takže co teď?
Sám sobě operatérem
Po vyloučení všech dalších možností se rozhodl Rogozov k riskantnímu, ale za daných podmínek jedinému možnému řešení – provede operaci slepého střeva sám na sobě a s těmi nástroji, které měl zrovna k dispozici. Mladý lékař, který si vedl v době, kdy mu šlo o život, deník, si zapsal: „V noci jsem vůbec nespal. Bolí to jako ďábel!“
Na dalším místě svého deníku si poznamenal, že musí promyslet jedinou možnou cestu ven, a to se operovat. „Je to téměř nemožné, ale nemůžu si jen tak založit ruce a vzdát se,“ stojí v jeho deníku. Rogozov tedy musel zmobilizovat všechny fyzické a psychické síly a operaci provést sám na sobě. „Musel si sám otevřít břicho, aby si vyndal appendix,“ řekl později o unikátním lidském dramatu Vladislav.
O život
Operace bez celkové anestezie a bez rukavic, ve spartánských podmínkách začala 1. května 1961 ve 2:00 noci a Rogozovovi asistoval řidič a meteorolog. Ti mu poskytli přístroje a drželi zrcadlo pro pozorování oblastí, které nebyly přímo viditelné, zatímco Rogozov ležel napůl otočený na levý bok.
Při operaci, kterou Rogozov prováděl, několikrát na krátký okamžik omdlel. Měl závratě a pravidelně na něho šly mrákoty. Každých zhruba 5 minut si musel na několik sekund odpočinout. Mladý lékař ale zachoval klid, chladnokrevnost a vyrovnanost. Zákrok trval asi 1,5 hodiny a byl nakonec úspěšný. Vyčerpaný Rogozov si dokázal sám vyoperoval slepé střevo. Aplikoval antibiotika a ránu následně uzavřel. Unikátní operace byla rovněž příkladem toho, co ještě člověk může vydržet v niterné touze přežít.
Česká stopa
Rogozovův stav po zákroku se začal lepšit a doma v Sovětském svazu byl oslavován jako hrdina. Jeho další osudy byly zajímavé. Mladý chirurg si vzal za Češku Marcelu, jejich svatba se konala v roce 1969. Z jejich manželství vzešel syn Vladislav, renomovaný anesteziolog, o němž již byla řeč na jiném místě. Jeho otec sice přežil náročnou operaci, ale nakonec neunikl rakovině plic, na kterou v roce 2000 v 66 letech zemřel.
Zdroj: BBC
Autor/Licence fotografie: Ilustrační obrázek, Michael Studinger, Public Domain
